Podle různých teorií mechanismu vyztužení vláken, jako je teorie rozmístění vláken, teorie kompozitních materiálů a teorie mikroskopického lomu, a analýzy velkého množství experimentálních dat lze určit, že vyztužovací účinek vláken závisí především na pevnosti matrice (fm), poměru stran vlákna (poměr délky l ocelového vlákna k průměru d, tj. I/d), objemovém poměru ocelového vlákna mezi ocelovým vláknem (tloušťka vazby v betonu) ), a vlákno v matrici Vliv rozložení a orientace (η). Když je beton vyztužený ocelovými vlákny poškozen, většina vláken se spíše vytáhne než přeruší, takže zlepšení pevnosti vazby mezi vlákny a matricí je jedním z hlavních řídících faktorů pro zlepšení efektu vyztužení vlákny.
